Cizinka


Být cizinkou...

Cizinkou v cizině.

Cizinkou ve vlastní zemi.



Být v očích ostatních cizinkou a přitom se cítit všudezdejší.


,,Ty už nejsi vůbec Češka." ....... ,,Ale ty nejsi Egypťanka." ......... ,,Jenže nejsi z (Venezuely, Ekvádoru...)" .... ,,Ty už jsi přece dávno zdejší"


A co teď? Kdo jsem? Odkud jsem? Kdo pochopí?


Ano. Dlouhodobý pobyt v "cizích" zemích mě změnil. A mám kolem sebe teď dvě skupiny cizinců. Cizinců, kteří mě vidí jako jinou. A cizinců, kteří s radostí řeknou: ,,Ty už jsi ale naše."


Je zvláštní, jak trváme na tom, že člověk musí někam patřit. Reakce lidí, kteří mě potřebují zavřít do škatulky, ve mně někdy vyvolávají pocit života mezi světy.

Co budeme dělat s tou cizinkou? Musíme si ji pojmenovat, abychom ji mohli přijmout.

Pro někoho zůstávám Češkou. Pro někoho se stávám místní... A tím se situace komplikuje.

Měla bych být Češkou, Egypťankou, Venezolankou i ženou oplývající původem středu země - Ekvádoru...

Jenže tahle teorie často přestává fungovat. Přestává fungovat všude. Slavím-li v Egyptě české Vánoce a poslouchám španělské rytmy. Snídám-li v ČR venezuelské arepas a zapíjím je ekvádorskou kávou.


Cizinka, co si sebou všude nosí ty svoje zvyky. Zvyky, které se netýkají jen jídla a tradic. Týkají se mého chování a mých pohledů na život. Na životní prostředí. Na mateřství a manželství. Na přátelství a práci. Není oblast, ve kterém bych nenašla vlastní cestu na základě poznání všech těch milovaných kultur, které mě učily a stále učí být ne cizinkou, ale být člověkem.

Být člověkem z planety země. Nesoudit a vybrat si vlastní cestu.

Když jsem opustila krabičku a přijala cestu, kterou mě vede jen moje srdce. Když jsem přijala, že můžu být všude jiná a přesto všude místní... Stala jsem se člověkem mezi lidmi. Otázka: ,,Z jaké země pocházíte?" pro mě ztratila význam. Ale názory krabičkových lidí nepřestaly přicházet, stejně tak jako posuzování a otázky.

,,Ach ti Češi..." ,, V Ekvádoru jsou všichni .... " ,, A jací jsou vlastně ti Egypťani? Vám na nich nevadí.... ?"


Hmm... no... jsou lidští? :D a ne nevadí. Všude okolo sebe mám lidi, kteří jsou mi milí a blízcí. Lidi, kteří mě berou jako cizinku nebo svoji, ale moje zvláštnosti a odlišnosti nesoudí. A tak se snažím dělat to samé.


Proč se nad tímto dnes zamýšlím?

Za poslední týden jsem dostala víc otázek než za celý život a všechny se týkaly především toho, jak se cítím jako cizinka v cizí zemi. Jak se cítím jako bílá žena v Egyptě. Kde budu rodit.

Dostala jsem nespočet rad, kde bych měla žít a jak. Kde by se to mělo stát, tedy kde bych měla přivést svou dceru na svět, a také jsem vyslechla spoustu argumentů proč včetně důležitosti občanství, dostupnosti lékařské péče a národních zvyků.

Bylo zvláštní vyslechnout tohle všechno od lidí, kteří žijí celý život v jedné zemi.

Egypťani, kteří radí odjet do domoviny, aniž by mou domovinu kdy viděli a přesto si ji představují jako místo luxusu a bezpečnosti. Češi, kteří radí vrátit se, aniž by kdy okusili egyptskou lékařskou péči a zdejší život, ale přitom na domovinu nadávají.

A opět přišlo několik variant závěrů: ,,No jo, ty už jsi jiná." ..... ,,Abys toho nelitovala, když nejsi místní." ..... ,,Však jo, vždyť už jsi místní."

Každou chvilku v jiné krabičce. :)


Přivádí mě to k myšlence, že život cizince v cizí zemi přináší víc pocitů, než si mnozí dovedou představit.

Více odmítnutí i přijetí od lidí v dané zemi místních. Víc nepochopení i pochopení od lidí stejné národnosti, kteří svou zemi nikdy neopustili. Víc přání i závisti. Víc zvědavosti i opovržení. Prostě víc.


Pro všechna tahle zažitá VÍC si uvědomuji jedinečnost svého života, který je jen můj a nejspíš ho dokážu pochopit jen já. Všechna tahle víc mi dávají víc a pro všechna tahle zažitá víc, ač nazývaná cizinkou, se jí necítím být.


Nejsem Cizinkou. Jsem člověkem s domovem ve svém srdci.

Nejsem Cizinkou. Jsem ženou milující život, lidi a poznávání.

Nejsem Cizinkou. Jsem bytostí s otevřenýma očima a otevřeným srdcem.

Nejsem Cizinkou. Prostě jsem...



729 zobrazení

Nenechte si nic ujít a registrujte se

© by Alena El Bakr. Proudly created with Wix.com

  • Facebook - Black Circle