Egyptské zásnuby

Aktualizace: 2. úno 2019


#Vztahy po egyptsku... jedno velké téma.

Ovšem než se v #Egyptě ke vztahu samotnému dostanete, není to jen tak. Podle starých tradic, by měly všemu předcházet #zásnuby.

Mně se tradice vyhnuly obloukem, protože sladit evropské a egyptské pojetí vztahu, zásnub a společného soužití, vyžadovalo drobné úpravy postupu :) Ale bylo mi přáno a stala jsem se nepostradatelnou členkou ženských kruhů. Já... Já, která celý svůj život patřila spíš mezi chlapce a chlapy. Já, která nenáviděla sukýnky, lezla na stoh a po stromech. Já, která nechodila na balet, ale na karate. Já, která začala objevovat svou ženskou stránku až s příchodem prvního dítěte. Takováhle já jsem najednou nesměla chybět na zásnubách sestry svého muže v ryze ženské společnosti.

Jak je již v naší rodině zvykem, bratr se dovídá všechno jako předposlední. Poslední jsem většinou já :D Takže v předvečer události mi bylo oznámeno, co vlastně vypukne. Budou zásnuby!

Otázka: ,,Jak to, že nic nevím?" byla naprosto zbytečná a na: ,,Co si vezmu na sebe?" už opravdu nebyl čas. Pobalila jsem bleskem pár věcí a psychicky se připravovala na cestu do Asuanu a velký den.

Během cesty do Edfu už jsem nevydržela a začala se vyptávat: ,,Kdo je to? Co dělá? Jak se seznámili? Jak dlouho jsou spolu?" Na poslední otázku mi Ahmed odpověděl huronským smíchem. Takhle jsem svojí drahou čtvrtinu už dlouho nepobavila.

,,Nevím, kdo to je, protože mi to neřekli. Nevím co dělá, protože mi to neřekli. Nevím ani, jak se seznámili a jak by asi mohli být spolu, když ještě nejsou zasnoubení. Proto tam přece jedeme!" odpověděl.

Hmm... Takže velký a jediný bratr nic neví, ale je nepostradatelnou součástí všeho. To jsem se zase pobavila já.

Konečně pochopil, že můj pohled na věc, bude pravděpodobně trochu odkloněn od asuanských zvyklostí a velice sporadicky mi nastínil průběh.

AHA.

Jak to tedy bylo?

Příjezd našeho auta doprovázely běžící děti. Jako obvykle. ,,Hele! Už jsou zase tady!" ozývalo se všude. Člověk by řekl, že po x návštěvách, přesněji řečeno po mnohých příjezdech domů, by si už mohli zvyknout a přestat zírat. Ale ne. Nevadí! Dneska se přece slaví, a tak máme dobrou náladu.

Doma už byly přípravy v plném proudu. Naše ,,princezna", jak prohlásil Valtík, si nepřála velkou akci Představovala jsem si tedy vše v kruhu rodinném.

Když se paří ve velkém, sejde se půlka města. Vybrané místo je náležitě vyzdobeno, muzika zapojena a v záři milionu světýlek se tančí až do rána. Samozřejmě odděleně. Pěkně kluci sem a holky zase tam. Snoubenci společně sedí na lavičce, ruku v ruce, a tímto symbolickým gestem oznamují, že odteď je jim dovoleno se scházet a probírat svoje představy o životě s požehnáním obou rodin. Ano. Scházet se a povídat si. Po dobu jednoho roku. Tahle doba se samozřejmě může zkrátit nebo prodloužit, vše podle představ snoubenců. Dle jejich ekonomických možností (podstatné je především, mají-li kde bydlet) a snad i podle toho, jak hodně upovídaní jsou.

Zásnuby u nás se omezily na domácí párty. Všechny ženy v rodině kmitaly od samého rána a připravovaly jídlo pro hosty a rodinu snoubence, uklízely dům a sršely štěstím. Princezna samotná se vyrovnávala s nervozitou. Když bylo dostatečně vysmejčeno, všechny dámy se pořádně upravily. To jsem trochu prošvihla, protože jsem zrovna uspávala naši maličkou Jasmine, očekávaný okamžik mě zaskočil s dcerkou navázanou v šátku, nenalíčenou, v oblíbených otrhaných džínách. ,,To je fakt trapas!" říkala jsem si. Ale co už. I trapas se musí umět nosit a pak to nikdo nepozná! :)

Všude se rozhostilo ticho. Táta a velký brácha vyšli před dům, kde už sedělo mužské

Očekávání příchodu rodiny snoubence

shromáždění na připravených bytelných a snad stoletých lavicích. Jak holoubci na zápraží, pěkně jeden vedle druhého. :) Pánové z rodiny snoubence právě přicházeli.

Člověk by řekl, že prostě chvilku seděli a klábosili. Rodina snoubence požádala o ruku snoubenky, zatímco oni dva napjatě očekávali výsledek jednání v tichu svých domovů. Slovo dalo slovo a dílo bylo dokonáno. Otec i bratr souhlasili a naše Princezna se mohla radovat. Teď už záleží jen na ní, jestli se bude opravdu vdávat. Oslava mohla začít. Do maličkého obýváčku se nahrnul nespočet hýřících žen a dívek, které se střídaly v tanci se snoubenkou. I já se na chvilku nedobrovolně ocitla ve středu dění, snažila se vyplodit ladné pohyby a doufala, že to nevypadá jako artróza kyčlí. Hudba otřásala, ještě před chvílí, tichým domem a všude vládlo veselí. A Ona? Byla opravdu šťastná. Některé věci pochopíme, až když je prožijeme sami nebo v bezprostřední blízkosti někoho, jehož pocity jsme schopni vnímat. A právě tady začalo přicházet opravdové porozumění náhledu na vztah venkovskou egyptskou ženou. Ne to racionální. To od srdce.


Ve víru tance

Někdo tančil, někdo jedl po domácku dělané sladkosti, popíjela se obligátní CocaCola a to vše zase pěkně odděleně. Ženy uvnitř, muži venku. Když už bylo všeho dost, šlo se domů.

V tenhle okamžik přišel další moment pro pány. Táta a bratr převzali od maminky a sester večeři, která byla připravována speciálně pro rodinu snoubence a vyrazili ji darovat, aby ukončili zásnubní rituál.

Ačkoli vlastně o nic nešlo, jen o pár tanečků a povídání, z každého v rodině sálala jeho vlastní emoce. Maminka a tatínek byli pyšní na dceru a možná se jim i trochu ulevilo. Už i ta poslední.. i ta bude vdaná. Bratr ten se radoval s mladší sestřičkou a trochu se o ni obával. Přece jen byl zvědavý, ale ještě se nemohl ptát. Sestry, které stejným procesem prošly už před lety, pečovaly o tu nejmladší se shovívavostí k nervozitě a posílaly si laskavé pokoutné úsměvy. A já jsem všechno pozorovala, zpracovávala a věděla, že mi ještě bude trvat, než budu všechno plně chápat. Snad někdy. Jen jsem tam byla a byla jsem vděčná, že TO můžu zažívat s nimi, přestože je všem jasné, že nemám o hloubce jejich tradic a prožitků ani páru.

Na druhý den večer se snoubenci vyšňořili a za doprovodu sester se vydali nafotit zásnubní album. Budoucího manžela také čekalo svojí drahou obdarovat. Někteří odvážně sami vyberou a darují šperk. Tihle dva se ale vydali společně a Ona si sama vybrala. Domů se vrátila šťastná, se čtyřmi zlatými prstýnky, které všichni znalecky prohlédli a pochválili. A my zase vyrazili do klidu našeho egyptskočeského příbytku s vědomím, že teď už nás čeká jenom svatba.

1,701 zobrazení

Nenechte si nic ujít a registrujte se

© by Alena El Bakr. Proudly created with Wix.com

  • Facebook - Black Circle