Sezona v ohrožení


Edfu

Když končila loňská sezona a blížila se zima, byla jsem unavená. Neskutečně.

Měli jsme za sebou několik měsíců péče o klienty a přátele, hodiny a hodiny strávené dlouhými přesuny autem, spousta věcí se nově točila okolo Tarzanovi domškoly a mezitím vším se učilo chodit jedno aktivní miminko a škodolibý kocour.

Bylo toho za námi zkrátka dost a celkem mě těšilo, že si malinko odpočineme. I když plány jsme měli. Čekalo nás několik cest do Káhiry, poznávání úřadů a jiné lahůdky. Přesunuli jsme se z #MarsaAlam do Hurghady, abychom si usnadnili cestování a já se těšila, jak načerpám inspiraci z nového místa.

Všechno se více či méně podařilo. Zbylo nám už jen počkat na novou sezonu a každodenní kolotoč spojený s výletováním. Práce se začala hrnout a potom to přišlo. Moje nutkání, věnovat se i jiným věcem, se začalo projevovat do reality. Bránila jsem se tomu statečně, ale vždy se stalo něco, co mě k tomu donutilo znovu.

Poslední tři týdny to bylo až úsměvné. Z naplánovaných výletů se zrušilo 80 procent. Nemoc klientů, Tarzanova rýma, nepřízeň počasí... Přesunout se zpět, do #PortGhalib, se nám zatím taky nepodařilo (ale to by vydalo na další samostatný článek).

No a co? Sezona se teprve blíží. Zůstávala jsem v klidu. Většinou. Věnovala jsem se jiným aktivitám a pomalu je uváděla do pohybu.

Teď tomu ovšem vesmír nasadil Coronu. Vlastně #Coronavirus. Pár dní bylo náročné sledovat, co se bude dít. Protože pouze pozorovat a nevytvářet domněnky a obavy, mi tentokrát opravdu moc nešlo.

Dnes přišel verdikt a my se ocitli v situaci, kdy je naprosto jasné, že práce nejspíš nebudeme mít zdaleka tolik, kolik by bylo třeba. Jestli vůbec nějakou. Jednoduše řečeno, bez turistů není výletů. Bez výletů není práce.

Mohlo by to vypadat tragicky a mohli bychom se z toho hroutit. Každou chvilku mi pípne mobil. Chcete vědět, jaká je opravdu situace v Egyptu a jak ji vidím.

Nejsem ani lékařka, ani epidemioložka a moje názory nejsou odborné. Nemám žádné převratné informace. Mohu vám jen povědět, jak se k situaci stavím já sama a jak ji vnímáme v rodině.

I Egypt už má svoje potvrzené případy a dá se tedy předpokládat, že situace pojede podle podobného scénáře, jako v jiných krajinách a čísla porostou. Zkušenosti a grafy mluví poměrně jasně.

Doposud mi není známo, že by Egypt přijal nějaká oficiální opatření. Což nevidím úplně šťastně. Ještě nikde se neosvědčilo, nechat nákazu projít přirozeně.

Některé děti už nechodí do školy, ale spíš díky rozhodnutí rodičů.

V ulicích je klid a život běží, jako by se nic nedělo. Myslím, že spousta místních lidí ani netuší, co se v jiných zemích odehrává a řeší spíš písek v bazénech, který přinesla poslední písečná bouřka.

Ti, kteří tuší, apelují na ostatní, aby byla dodržována hygienická opatření, anebo situaci naopak zlehčují. Mnoho lidí věří, že se virus nerozšíří kvůli vysokým teplotám, které nás brzy čekají, a že stačí pít horkou vodu. Jiní prohlašují, že Egypt je v bezpečí, protože je to vůle Boží. Je tedy jasné, že veřejnost se chová celkem podobně, jako všude jinde.

Traduje se, že Hurghadě už je připravena nemocnice pro případ nutnosti. Je-li tomu skutečně tak, nevím.

Faktem je, že informovanost není valná. Není divu. Turismus je jedním z hlavních zdrojů příjmu velké části obyvatel. Komu by se chtělo "děsit" lidi a přijít tak o příval turistů a o práci? (Otázkou potom je, jestli lze věřit oficiálním číslům. Mimochodem hotel Gemma Resort v Marsa Alam už byl uzavřen - důvodem je nedostatek turistů)


Mnozí z vás nadávají, že vláda ČR uzavřela hranice a uchýlila se k opravdu striktním zásahům do vašich životů. Berete to jako omezení svobody. Jako něco nepatřičného. Co je komu do toho, kam si budu cestovat a s kým se budu kde scházet! Kam mám dát děti, když je zavřená škola a školka? A co asi budeme jíst, když nemůžeme chodit do práce? Kdo nás bude živit a kdo bude platit hypotéku?

Možná někoho naštvu, ale musím podotknout, že když čtu podobné komentáře, nerozumím.

My všichni máme rodiče, babičky a dědečky. My všichni máme ve svém okolí lidi se sníženou imunitou. My všichni přece milujeme své děti. My všichni bychom měli být ohleduplní a obezřetní a to ve i ve vlastním zájmu.

Pojďme chvíli neřešit, jestli se tato opatření hodí nebo nehodí nějakému samozvanému králi Jelimánovi, který u nás panuje a myslet na jednu z nejcennějších životních hodnot. Na zdraví.

Hodně z vás se zlobí, že nemůže na dovolenou třeba právě do Egypta. Protože #Egypt přece milujete a chcete si odpočinout a užívat slunce a moře.

Víte, jestli milujete Egypt, milujete taky jeho obyvatele. Je potom dobře myslet na to, že:

- do Egypta nejspíš přinesl virus turista

- vaši přátelé, pracující v hotelových resortech, si nemohou dovolit soukromou zdravotnickou péči pro sebe nebo své blízké a veřejné zdravotnictví zdaleka nedosahuje takových kvalit, na které jste zvyklí.

- v Egyptě nebude existovat žádná náhrada příjmu, přijde-li někdo v souvislosti s nákazou o práci (byť krátkodobě)

- vaši přátelé rádi ctí rodinné tradice a většinou je aktivně dodržují. Onemocní-li jeden člen rodiny, celé široké příbuzenstvo ho půjde navštívit. Což je pro šíření nákazy ideální.

- nikdo se nenechá dobrovolně testovat, protože na to nemá peníze. Jeden test totiž stojí tolik, co běžný měsíční příjem.

- A NEJDŮLEŽITĚJŠÍ JE, že čím dřív se virus dostane pod kontrolu - tím dřív budete moci opět přiletět a vidět se s vašimi přáteli. Z toho je tedy jasné, že I VY PŘISPÍVÁTE K OCHRANĚ OBYVATEL EGYPTA, pokud aktuálně zůstáváte doma.

Snižuje se tak totiž pohyb potenciálních přenašečů.

Asi všichni známe situaci, kdy Karlík donese bacílek ze školky, potom ho chytí Emička, Honzík, maminka, po nich neodolá už ani tatínek a ten ho nakonec opět předá Karlíkovi. Pokud se celá jejich rodina pohybuje po okolí, rodiče chodí do práce a děti do školky a školy, má za týden stejný bacílek i Jonatán, který bydlí na druhém konci města... a pokud paní Kadrnožková přiletí do Egypta, nejspíš nám ho přiveze, přestože Jonatán na ni čeká doma.

Víc asi psát netřeba.

Přestože jsme ve stejné situaci, jako mnozí z vás a nemáme aktuálně žádnou líbivou vidinu práce, vidím pozastavení letů jako velké plus.

Ono totiž chrání i moji rodinu před koloběhem nákazy.



Víte, Ahmed je v naprostém klidu. V turismu se pohybuje už 14 let a Egypt bez turistů už zažil. Nezemřel, jak říká.

El Quseir

Za to já jsem na něj spustila svoje ,,Co když?" a teorie o tom, jaká bude sezona, jestli vůbec bude a co to pro nás znamená, co se bude dít, pokud se nákaza v Egyptě rozšíří? Že to možná bude ještě horší, než v Evropě, a i když tam už bude klid, tady bude ještě pořád problém, a tak stejně nikdo nepřiletí... jojo.. hlava mi

jela. A pusa taky.


Jako odpověď zvolil svoji klasiku: ,,A uděláš s tím něco?" ..... ehm... Ne?


Můžu se k tomu jen postavit jinak. Jako vy v ČR.

Můžeme:

- si užít čas s rodinou - buďme upřímní. Sami bychom si měsíc volna nedali. Může to být zábava i zkouška pro naše vztahy. Jak dobře se vlastně ještě známe? Jak dobře spolu umíme vycházet, pokud sdílíme společný prostor? Jsme k sobě ohleduplní? Nezapomněli jsme, s kým to vlastně žijeme? Většinu času totiž lidé tráví mimo domov. Sejdou se večer, na otázku:,,Jak bylo?" si všichni kývnou, že ,,dobrý" a usnou se svými myšlenkami. A to teď nepůjde. Patří do skupiny těch, které rodina uvádí k šílenství nebo milujete čas strávený společně?

- začít věci, které jsme doposud odkládali. Máte nějaké takové? Já tedy rozhodně ano. A už se na ně těším.

- se zamyslet nad svým životním stylem. Kdy jindy, než teď? Okolo nás se šíří nákaza. Proč neposílit svoje tělo? Začít lépe jíst a třeba si i občas zacvičit.

- přestat se vymlouvat a konečně si doplnit znalosti nebo vzdělání. I vaše děti určitě ocení, když uvidí, že se taky učíte.

- zastavit se a ujasnit si, co vlastně v životě chceme. Snít a věnovat se svým myšlenkám, na které si jindy neuděláme čas.

- podpořit vlnu solidarity, která se zvedla. Pohlídat si navzájem děti, pomoci starším s nákupy, předat jim informace, protože všichni ti staří lidé, kteří nemají sociální sítě a jen se koukají na televizi musí být opravdu vyděšení... fantazii se meze nekladou.


Okolo nás všech občas hýří černé myšlenky. Ale nemá velký smysl se jimi zaobírat a věnovat jim pozornost.

Sociální sítě jsou skvělý nástroj k vytvoření paniky a udržování strachu. Pokud ale neztratíme rozlišovací schopnost a selektujeme zdroje, které chceme vnímat, můžeme krátce zpracovat fakta a dostávat i pěkné zprávy třeba o tom, jak lidé společně zpívají z oken v Itálii. Jak studenti bezplatně nabízí pomoc s hlídáním dětí. Najednou je spousta vzdělávacích aplikací přístupná zdarma a lidé si vyměňují různé služby. (Já dnes taky měnila... grafické služby za energii #RaSheeba, není to skvělé? :D výměnný obchod. Já jsem nadšená.)

Věřím, že všechno má svůj důvod. A věřím, že v lidech je spousta dobrého. Možná jen potřebujeme čas a příležitost, to v sobě znovu vidět. Objevit. Zastavit se. A tu teď máme.

Zažili jsme mnohokrát, že různé katastrofy spojili lidi. Že lidé dokáží reagovat na problém a společně ho řešit. Ve spolupráci je síla. Ať už je fyzická nebo jen mentální. Jenže když se dostaneme do běžného života a makáme jako křeček v kolotoči, lehce se na to zapomíná. Každý jede sám. Sám na sebe. Rychle a honem. Ať TO stihnu... A pak chvátáme za něčím a někdy ani nevíme, co TO je?

Takže STOP, dámy a pánové. Udělejme rekapitulaci života a pojďme to zkusit jinak. 30 dní je ideální doba na vytvoření nového návyku. Nejvyšší čas začít! V ideálním případě k nám spolupráce přiroste a už nebudeme katastrofy potřebovat.

Pokud prší, bude pršet, i když budeme naštvaní. Lepší tedy bude, se v tom dešti zasmát a svůj smích roznášet kolem, protože když všechno dobře půjde, zasmějeme se zase brzy společně třeba i tady v Egyptě.





0 zobrazení

Kontaktujte mne

© by Alena El Bakr. Proudly created with Wix.com

  • Facebook - Black Circle